tim-mossholder-WE_Kv_ZB1l0-unsplash

RECENZE: Učit (se) s  ONLIFE. KISK zpřístupňuje ojedinělý vzdělávací projekt.

Planý výkřik nebo skutečná podpora kritického myšlení na středních školách? Vyzkoušeli jsme ONLIFE, vzdělávací program vyvinutý odborníky z Katedry informačních studií a knihovnictví (KISK) Filozofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně.

ONLIFE je pro učitele, kteří chtějí u svých žáků a studentů rozvíjet schopnost kriticky a tvůrčím způsobem pracovat s informacemi a učit se.

ONLIFE je pro studenty, kteří chtějí lépe zvládat učení a orientovat se ve světě, ve kterém mizí hranice mezi online a offline prostorem,“

představují projekt autoři Hana Tulinská a Michal Černý, kteří do procesu tvorby zapojili také studenty z Katedry informačních studií a knihovnictví.

Na webové adrese kisk.phil.muni.cz/onlife se nachází dvanáct zpracovaných tematických okruhů informační gramotnosti: Vyhledávání na internetu, Hodnocení informací, Práce s dokumenty, Osobní vzdělávací prostředí, Spolupráce a zpětná vazba, Paměťové instituce, Média a občanství, Bezpečnost, Plánování výzkumu, Zkoumání, Práce s literaturou a citování i Psaní odborného textu.

Každé téma je dále členěno do několika kapitol zabývajících se již zcela konkrétními otázkami (například citačními normami, rychlým čtením, darkwebem nebo kyberšikanou). Kromě toho mohou žáci využít mikrokurzy” určené pro samostudium, a nechybí ani metodika stručně osvětlující základní prvky programu.

Neočekávejme však záplavu akademického textu- v tomto případě se opravdu nejedná o skrytou variaci e-booku. Rovnocennou součástí průvodního psaného slova je bohatý arzenál vzdělávacího materiálu. Tvůrci nabízí učitelům připravené prezentace, aktivity do hodin, kvízy i pracovní listy. Studenty mohou oslovit popularizační videa a podcasty nebo třeba zábavný chatbot.

Učitelé mohou zdarma čerpat materiály do hodin. ZDROJ screenshotu: kisk.phil.muni.cz/onlife

ONLIFE je online. Program předpokládá práci s internetem a v textech je tak například umístěno množství URL odkazů.

Cílem je vést studenty k tomu, aby si mohli informace ověřovat, doplňovat, pracovat s dalšími materiály, které považujeme za relevantní a užitečné,” vysvětlují autoři a dodávají, že to neznamená, že studenti musí klikat na úplně každý nabídnutý odkaz.

Tento přístup je pro ONLIFE charakteristický i v dalších ohledech a jedná se o jeho nejvýznamnější rys: tvůrci nepředepisují jediný možný způsob, jak k nabídnutým materiálům přistupovat. Není nutné absolvovat kurzy v daném pořadí, ani využít všechny připravené nástroje. Program je nastaven tak, aby s ním mohl každý pracovat podle vlastních potřeb, času a vkusu.

Díky tomu je využitelný na školách nehledě na jejich zaměření, v různých předmětech a také formách výuky, včetně distančního vzdělávání.

Ukazujeme směr, ale ponecháváme svobodu pro uchopení a dokončení učitelem.” 

Nemělo by zapadnout, že se tvůrcům podařilo propojit podklady pro učitele i studenty ve společném rozhraní. Marně bychom hledali oddělenou učitelskou verzi a jinou učebnici pro žáky”, jak je v prostředí základních a středních škol zvykem.

Jak to může fungovat?

Částečně právě díky zmiňované variabilitě programu i jednotlivých materiálů. Podstatnou podmínkou je ovšem také určitý způsob nahlížení role pedagoga. Autoři se ve svých kurzech i metodice vyjadřují zásadně k věci a nevyžádaného filozofování nad posláním učitelů v současném světě se od nich nedočkáme. Z toho, jak je program sestaven, je přesto navýsost jasné, že v ONLIFE není učitel dozorčím informací a student pasivním přijímačem.

Oběma je přiznána daleko aktivnější role: zatímco žák má možnost pracovat s autentickými materiály, porovnávat rozličné zdroje a učit se podle vlastních preferencí (nezáleží například na tom, jestli si text přečte nebo dá přednost mluvenému slovu), učitel ve třídě otevírá nová témata, motivuje a iniciuje skupinové aktivity– zkrátka nesupluje něco, co může žák efektivněji získat samostudiem.

ONLIFE nabízí bohatý arzenál vzdělávacího materiálu. ZDROJ screenshotu: kisk.phil.muni.cz/onlife

Je tedy možné označit ONLIFE za podařený projekt podporující informační gramotnost na středních školách?

Autorům se daří naplno využívat potenciál online vzdělávání. Připravené tematické moduly obsahují kvalitně zpracované, volné vzdělávací materiály. Kurzy vycházejí z principů, které napomáhají nastavit prostředí příznivé pro rozvoj kritického myšlení.

Ovšem naplní-li ONLIFE vizi svých tvůrců, bude záležet teprve na tom, jak se mu v praxi podaří proniknout do škol. Osvojí si učitelé materiály nachystané v Google Docs? Obstojí grafika kurzů před žáky vyrůstajících v soudobé vizuální kultuře? Nebude překážkou nutnost (ač bezplatné) registrace před vstupem do mikrokurzů a kvízů?

A především, dostanou se vůbec informace o projektu do škol a bude mu věnována dostatečná pozornost?

Prozkoumejte ONLIFE na vlastní pěst: kisk.phil.muni.cz/onlife

My a oni

Kritické myšlení kmene Načiremů

Vydejme se do června roku 1956. Právě byl otištěn článek, který se zanedlouho právem zařadí mezi povinnou četbu studentů nejen sociálních věd. Autorem proslulého textu o tělesných rituálech dosud neznámého kmene Načiremů (Body Ritual amog the Nacirema) je antropolog Horace Miner. Zde je malá ochutnávka.


„Základem společenského systému Načiremů je přesvědčení, že lidské tělo je ošklivé a má přirozený sklon slábnout a podléhat chorobám. Jedinou nadějí člověka uvězněného v takové tělesné schránce je potom odvrácení neblahých dějů pomocí mocných rituálů a obřadů. Každá domácnost má jednu či více svatyní zasvěcených k tomuto účelu. 

Ústředním místem svatyně je bedna nebo zásuvka zabudovaná do zdi. Do ní se ukládají zázračné masti a magické přípravky, bez nichž si žádný Načirema nedokáže svůj život představit. Tyto přípravky získávají od řady specialistů, z nichž nejmocnější jsou šamani, jejichž pomoc je třeba odměnit nemalými dary. Šamani však léčivé látky sami nepodávají, pouze rozhodnou o jejich složení a zapíší je ve starodávném tajném jazyce. Tomuto zápisu rozumějí jen šamani sami a pak bylinkáři, kteří za další dar požadované zázračné prostředky vydají. 

Ke každodenním tělesným rituálům, které všichni dodržují, patří i rituál ústní. Přestože jsou tito lidé ve své péči o ústní dutinu tak úzkostliví, patří k tomuto rituálu něco, co nezasvěcenému cizinci připadá odpuzující. Bylo mi řečeno, že se při tomto rituálu vkládá do úst svazeček prasečích chlupů spolu se zázračnou mastí a pak se jím vykonává řada vysoce formalizovaných gest.”


Co jsou zač ti divní Načiremové a hlavně, proč by nás vůbec měli zajímat? Protože („Tadá!“) jedním z Načiremů byl také samotný autor citovaného článku. Stačí si jméno „Načirema“ přečíst pozpátku…

Američan Horace Miner dokázal svým čtenářům jako obratný satirik nastavit zrcadlo. A jeho poselství může živě promlouvat také k nám. Dnes. Přestože nejsme Američané. Přestože se píše rok 2020. Přestože prasečí chlupy byly z trhu vytlačeny syntetickými vlákny (ovšem nikoli stoprocentně, příznivci ekodrogerie mohou nadále volit zubní kartáčky se zaručeně rozložitelnými vepřovými štětinami). 

„Téměř každá běžná činnost může vypadat zvláštně, pokud ji popíšeme mimo daný kontext a nebudeme ji vnímat jako součást veškerého způsobu života.“ (Anthony Giddens)

Není náhodou, že Načiremové byli „objeveni“ v době, kdy se svět vypořádával s dekonstrukcí etnocentrického obrazu rozumného bílého muže nadřazeného exotickým divochům,  zmítaným tělesnými pudy. (Pro mnohé lákavá a uspokojivá, nicméně nadále neudržitelná představa.)

 

Každá běžná činnost může vypadat zvláštně, pokud ji popíšeme mimo daný kontext."

„Každá běžná činnost může vypadat zvláštně, pokud ji popíšeme mimo daný kontext.”

Zpráva o podivném kmeni se stala nápovědou v cestě k překonávání rasové a národní nesnášenlivosti. Mohla by nás  inspirovat v přístupu k aktuálním společenským výzvám?

Existenci všeobecně platných lidských práv považujeme za samozřejmou, to ale neznamená, že by se vytratila tendence rozdělovat svět do kategorií „my” a „oni”. Možná je to dokonce naopak. V silně individualizované společnosti sami sebe identifikujeme na základě stále specifičtějších ohledů a různých skupin „my” (a spolu s tím také „nich”) přibývá.

Kromě faktorů, které se na rozvrstvení společnosti podílí převážně neuvědoměle (socioekonomická pozice  či věk), se vědomě vyčleňujeme například podle toho, jaký životní styl uznáváme, jak přistupujeme k rodičovství, čím se stravujeme anebo jaký hudební žánr preferujeme… 

Diverzita názorů je v demokracii běžná, pokud však nechceme být rozdělenou společností osamělých individuí, musíme nechat prostor pro dialog a dopřát si trochu vzájemného uznání. Je třeba přiznat, že to není pokaždé jednoduché. Ale když nás ovládne pocit, že je to naprosto nemožné, můžeme vyzkoušet Minerův recept a podívat se sami na sebe jinýma , cizíma očima. Možná budeme překvapení.

 

Autorka: Barbora Vrbová

Návštěvou souhlasíte s použitím cookies.

@ 2020 Centrum kritického myšlení, zs | IČ 08697019 - Spolek  | Nejsme plátce DPH