tim-mossholder-WE_Kv_ZB1l0-unsplash

RECENZE: Učit (se) s  ONLIFE. KISK zpřístupňuje ojedinělý vzdělávací projekt.

Planý výkřik nebo skutečná podpora kritického myšlení na středních školách? Vyzkoušeli jsme ONLIFE, vzdělávací program vyvinutý odborníky z Katedry informačních studií a knihovnictví (KISK) Filozofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně.

ONLIFE je pro učitele, kteří chtějí u svých žáků a studentů rozvíjet schopnost kriticky a tvůrčím způsobem pracovat s informacemi a učit se.

ONLIFE je pro studenty, kteří chtějí lépe zvládat učení a orientovat se ve světě, ve kterém mizí hranice mezi online a offline prostorem,“

představují projekt autoři Hana Tulinská a Michal Černý, kteří do procesu tvorby zapojili také studenty z Katedry informačních studií a knihovnictví.

Na webové adrese kisk.phil.muni.cz/onlife se nachází dvanáct zpracovaných tematických okruhů informační gramotnosti: Vyhledávání na internetu, Hodnocení informací, Práce s dokumenty, Osobní vzdělávací prostředí, Spolupráce a zpětná vazba, Paměťové instituce, Média a občanství, Bezpečnost, Plánování výzkumu, Zkoumání, Práce s literaturou a citování i Psaní odborného textu.

Každé téma je dále členěno do několika kapitol zabývajících se již zcela konkrétními otázkami (například citačními normami, rychlým čtením, darkwebem nebo kyberšikanou). Kromě toho mohou žáci využít mikrokurzy” určené pro samostudium, a nechybí ani metodika stručně osvětlující základní prvky programu.

Neočekávejme však záplavu akademického textu- v tomto případě se opravdu nejedná o skrytou variaci e-booku. Rovnocennou součástí průvodního psaného slova je bohatý arzenál vzdělávacího materiálu. Tvůrci nabízí učitelům připravené prezentace, aktivity do hodin, kvízy i pracovní listy. Studenty mohou oslovit popularizační videa a podcasty nebo třeba zábavný chatbot.

Učitelé mohou zdarma čerpat materiály do hodin. ZDROJ screenshotu: kisk.phil.muni.cz/onlife

ONLIFE je online. Program předpokládá práci s internetem a v textech je tak například umístěno množství URL odkazů.

Cílem je vést studenty k tomu, aby si mohli informace ověřovat, doplňovat, pracovat s dalšími materiály, které považujeme za relevantní a užitečné,” vysvětlují autoři a dodávají, že to neznamená, že studenti musí klikat na úplně každý nabídnutý odkaz.

Tento přístup je pro ONLIFE charakteristický i v dalších ohledech a jedná se o jeho nejvýznamnější rys: tvůrci nepředepisují jediný možný způsob, jak k nabídnutým materiálům přistupovat. Není nutné absolvovat kurzy v daném pořadí, ani využít všechny připravené nástroje. Program je nastaven tak, aby s ním mohl každý pracovat podle vlastních potřeb, času a vkusu.

Díky tomu je využitelný na školách nehledě na jejich zaměření, v různých předmětech a také formách výuky, včetně distančního vzdělávání.

Ukazujeme směr, ale ponecháváme svobodu pro uchopení a dokončení učitelem.” 

Nemělo by zapadnout, že se tvůrcům podařilo propojit podklady pro učitele i studenty ve společném rozhraní. Marně bychom hledali oddělenou učitelskou verzi a jinou učebnici pro žáky”, jak je v prostředí základních a středních škol zvykem.

Jak to může fungovat?

Částečně právě díky zmiňované variabilitě programu i jednotlivých materiálů. Podstatnou podmínkou je ovšem také určitý způsob nahlížení role pedagoga. Autoři se ve svých kurzech i metodice vyjadřují zásadně k věci a nevyžádaného filozofování nad posláním učitelů v současném světě se od nich nedočkáme. Z toho, jak je program sestaven, je přesto navýsost jasné, že v ONLIFE není učitel dozorčím informací a student pasivním přijímačem.

Oběma je přiznána daleko aktivnější role: zatímco žák má možnost pracovat s autentickými materiály, porovnávat rozličné zdroje a učit se podle vlastních preferencí (nezáleží například na tom, jestli si text přečte nebo dá přednost mluvenému slovu), učitel ve třídě otevírá nová témata, motivuje a iniciuje skupinové aktivity– zkrátka nesupluje něco, co může žák efektivněji získat samostudiem.

ONLIFE nabízí bohatý arzenál vzdělávacího materiálu. ZDROJ screenshotu: kisk.phil.muni.cz/onlife

Je tedy možné označit ONLIFE za podařený projekt podporující informační gramotnost na středních školách?

Autorům se daří naplno využívat potenciál online vzdělávání. Připravené tematické moduly obsahují kvalitně zpracované, volné vzdělávací materiály. Kurzy vycházejí z principů, které napomáhají nastavit prostředí příznivé pro rozvoj kritického myšlení.

Ovšem naplní-li ONLIFE vizi svých tvůrců, bude záležet teprve na tom, jak se mu v praxi podaří proniknout do škol. Osvojí si učitelé materiály nachystané v Google Docs? Obstojí grafika kurzů před žáky vyrůstajících v soudobé vizuální kultuře? Nebude překážkou nutnost (ač bezplatné) registrace před vstupem do mikrokurzů a kvízů?

A především, dostanou se vůbec informace o projektu do škol a bude mu věnována dostatečná pozornost?

Prozkoumejte ONLIFE na vlastní pěst: kisk.phil.muni.cz/onlife

Vylepšená automatická raketa, na které nechybí ani WC! aneb dětské TVŮRČÍ PSANÍ jako vesmírná cesta

ODHALENÍ #1 Vylepšená automatická raketa, na které nechybí ani WC!

aneb dětské TVŮRČÍ PSANÍ jako vesmírná cesta

 

Prý ty pojmy čtenářská gramotnost nebo kritické myšlení zní někdy strašně suše, strašně uměle a dokonce strašně akademicky. No dobrá. Uznáváme, že to tak některým uším může připadat. A právě proto bychom vám rádi pověděli, co slyšíme my, když kolem sebe těmito slovy neohroženě metáme…

Ono se to má asi takhle. Když se dítě naučí slabikovat, může postupně třeba přelouskat slabikář. To je moc fajn! Kdo z nás se necítil jako vítěz, když poprvé černé na bílém spatřil, že „Má-ma-me-le-ma-so” není mýtus a opravdu existuje! Ale asi podvědomě tušíme, že ještě nejsme u cíle. Čtením to teprve začíná, že ano.

S každým dalším přečteným textem se krůček po krůčku rozvíjí schopnost čtení s porozuměním (my si ty příšerné výrazy snad nedokážeme odpustit). Takže přečtená slova už nejsou jen slabiky a zvuky, ale doléhají v celém svém významu a podněcují představivost. Čtenářství rozvíjí slovní zásobu a vyjadřovací schopnosti (a jen tak mimochodem také fantazii, empatii a myšlení).

A teď tu máme takovou fintu. Čím je člověk čtenářsky zdatnější, tím více toho dokáže z konkrétního textu „vyčíst”. To znamená, že kromě přečtení samotného obsahu dokáže také rozlišit jeho autora (nikoli to, že se jedná o zelenookého podivínského železničáře ve středních letech, ale jaký je jeho AUTORSKÝ ZÁMĚR). To může být docela užitečné a máme dokonce podezření, že se to může víc než při četbě Babičky hodit během surfování na internetu. (Proto nesouhlasíme s tím, když se za rozvoj kritického myšlení vydává rozdávání seznamu nedůvěryhodných webových stránek, uf, tak tohle prosím vás neděláme, ale o tom třeba příště.)

 

Takže zpátky k věci. Proč že si nedáme pokoj s touhle čtenářskou gramotností a s tímhle kritickým myšlením?

Protože to je ten rozdíl mezi útrpně přelouskanou povinnou četbou a radostí nad příběhy.
Mezi tím, jestli dítě bude nebo nebude úspěšné ve studiu.
Jestli se nechá nebo nenechá zmanipulovat.
Je to rozdíl mezi závislým a svobodným myšlením.

A to je ten důvod, proč jsou čtenářská gramotnost, kritické myšlení a tvořivost propojeny.

Návštěvou souhlasíte s použitím cookies.

@ 2020 Centrum kritického myšlení, zs | IČ 08697019 - Spolek  | Nejsme plátce DPH